V naší uspěchané době, kdy jde lékařská věda mílovými kroky dopředu a bylinky se v mnoha případech dostávají na okraj zájmu, přeci jenom dochází k jejich částečné renesanci, neboť se stále více setkáváme s negativními vlivy syntetických léčiv na naše zdraví. A tak bylinky používáme jako výživové doplňky, preventivní prostředky a pro domácí léčení. Při prevenci i léčbě a to při vnitřním i vnějším působení mohou sehrát důležitou úlohu. Neodmyslitelnou součástí lidového léčitelství je používání různých mazání, mastí a mastiček.
Masti jsou jedny z nejstarších léčebných prostředků. Již do tuku pravěkých zvířat se přidávaly různé byliny. Masti byly součástí různých rituálů a léčení. V této době šlo o ochranu před hmyzem, chladem a léčení různých neduhů a ran.
Egypťané patří mezi první národy, které začaly využívat bylinných mastí nejen k balzamování a ošetření pleti po koupelích, ale také pro masáže. Často se místo masti používala směs bláta s bylinným olejem.
Ve starověku byly základem tehdejších mastí rozmanité tuky, jako např. vepřové sádlo, které se stále používá, hovězí sádlo, husí, medvědí, ježčí, které působilo a přidávalo se do léků na rýmu, jezevčí bylo určeno proti kašli, psí a kočičí proti souchotinám. Další ingrediencí byly různé druhy dostupných olejů a vosků. Příkladem je olej slunečnicový, mandlový, olivový.
Odborníky na léčení bývali rasi, kováři a také kati. Ti díky své profesi ovládali anatomii lidského těla. Kromě toho byli schopní sehnat sádlo lidské - ano, i to se k léčení používalo a bylo velmi žádané, jak dokazují některé dochované lékopisy (mimo jiné se předepisovalo například na padoucnici). Krutost starověku a středověku z našeho pohledu neznala mezí.
Od 19. století se živočišné tuky přestávají používat a začínají se používat produkty z ropy např. vaselina alba nebo flava ( bílá nebo žlutá vazelína). Avšak v dnešní době můžeme zaznamenat renesanci tuků živočišných, což je více než pozitivní a pro tělo přirozené.
Připomeneme si ještě něco málo z germánských tradic:
Germánský šaman mazal nemocného kouzelnou mastí, kterou tvořilo devět rozdrcených bylin, smíchaných se starým mýdlem, jablečnou šťávou, popelem a vodou.
Do posvátné devítky bylin patřily:
Pelyněk černobýl, jitrocel, mateřídouška, rdesno - hadí kořen, heřmánek pravý, kopřiva dvoudomá, kebrlík, fenykl, jabloň
Lacnunga (stará anglosaská sbírka rozmanitých prostředků, medicínských textů a modliteb, pocházející z 11.století) říká: Těchto devět bylin má moc proti devíti zlým duchům, proti devíti jedům a proti devíti nakažlivým chorobám.
A na jaké neduhy nám která mast pomůže? Na to by i kniha byla málo, a proto jen ve zkratce zapátráme ve starých herbářích.
Heřmánková mast
hemoroidy, končetiny – loupání, neuralergie, nadměrné ochlupení, projasnění a regenerace pleti na obličeji a dekoltu
Mateřídoušková mast
při onemocnění dýchacích cest, zahlenění průdušek a průduškovému astmatu, při dávivém kašli, při astmatu, revmatismu, bolestech hlavy
Kostivalová mast
bércové vředy, záněty, otoky a deformace kloubů, záněty okostnice, krevní výron, kuří oka, pohmožděniny a naraženiny, revma, roztroušená skleróza, uzliny, poškození svalů
Kopřivová mast
při zánětech žil, ekzémech, při revmatismu, křečových žilách, při dýchacích potížích
Šalvějová mast
zanícené a špatně se hojící rány, při problematické pleti
Řepíková mast
řezné rány, vředy, záněty, revma, ústřel, křečové žíly, bércové vředy, kožní onemocnění
Třezalková mast
hojení ran, omrzlin a popálenin, rozpraskaná kůže, bolesti svalů
Měsíčková mast
ošetření špatně se hojících a hnisavých ran, záněty žil, bércové vředy, plíseň na nohách, ekzémy, bolesti hlavy, záněty kůže, záněty nehtového lůžka, zánět trojklaného nervu, píštěl, popáleniny, revma, svědění, křečové žíly
Co říci závěrem, v každé domácí lékárně by neměla bylinková mast chybět, je takovým malým léčivým symbolem návratu k přírodě.